
Kecy kecy kecy..už zase vás ta blbka otravuje s nějakýma myšlenkama,říkáte si,že?Jako by jich od začátku jeího blogaření nebylo málo.Ale já se prostě ráda vypisuju ze svejch pocitů,ráda tady píšu svoje nápady a věci mě jen tak proletí hlavou takže vám to snad nevadí.Myslim že přemýšlet můžete o hodně věcech ale myšlenky na lásku jsou nejsilnější a já se zamyslela nad tím,jestli to,co se mi děje je pouze v rámci mojí debility nebo jestli to tak máte všichni...Třeba zrovna nikoho nemám,jsem šťastná s kámoškama i když cejtim,že mi někdo chybí.Ale ten člověk prostě nikde neni.Říkáš si,to je sakra divný ale pořád hledáš a hledáš a pak člověk sebe sama odsoudí za to,že je pitomej a že neni divu že ho nikdo nechce.Pak to hodíš za hlavu a nemyslíš na to.Seš s kámošema a kámoškama tak často,že je začneš poznávat pořád víc a víc a je ti nima fajn a pak se najednou z ničeho nic objeví ten,kterej se tak dlouho nechtěl ukázat a najednou je tady a ty s nim navážeš nějakej vztah.Je ti fajn a seš šťastná,že máš toho konkrétního člověka,kterýho miluješ..Ale právě když je člověk zamilovanej,tak z něho vyzařuje takový to něco.Něco co způsobuje že jeho úsměv,kterej je teoreticky furt stejnej vubec stejnej neni a kolem vás je najednou spousta lidí opačnýho pohlaví a ty najednou nevíš jestli děláš dobře že seš s tim s kym seš protože se kolem objeví spousta dalších,kteří by tě chtěli.A tohle je pro mě a spoustu dalších asi to nejhorší období,než si na to člověk zvykne.Než to přejde a vy si uvědomíte koho chcete..Než si uděláte v hlavě pořádek protože ti další lidi vás furt někam zvou a vás to tak baví a tak si to užíváte...
Chápete to jak to myslim?Možná ne,asi jsem to napsala dost zmateně a to mě mrzí,protože jsem vám tímhle článkem chtěla něco sdělit.Možná to tam najdete...:)



Jo a
Jo, myslím, že Tě chápu :) A vůbec jsi to nenapsala zmateně... Spíš... se až divím, jak to dokážeš skvěle vystihnout...