close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Možná vás titulek odradí a nebudete si chtít článek přečíst ale musím ho tak nazvat ||Já a škola

20. září 2008 v 9:45 | .MiSs-PrOblEm. |  DiARy

Když mě rodiče po pátý třídě chtěli dát na gympl, byla jsem zásadně proti. Už tak jsem měla dost velké problémy a ani v nejmenším jsem nechtěla trpět v nějaké nóbl škole pro snobské slušné děti. Dotáhli mě na přijímačky a jakožto dítě poměrně inteligentní jsem z 98 děcek spončila na 14.místě. A pak už jsem tam byla. Ječela jsem na ně doma, že tam prostě nepůjdu, chtěla jsem jít po základce na hotelovku a pak jít makat, byla jsem přesvědčená, že tohle by mi bohatě stačilo. Ale znáte to. Někdy můžete dělat co chcete, ale rodiče nad vámi stejně pořád mají neovlivnitelnou moc se kterou jako "malé děcko" nemáte moc šanci něco dělat. Abyste rozumněli tomu, jak jsem řekla že už tak jsem měla dost velké problémy. Je mi směšný to říkat, protože si určitě všichni vzpomenete na toho hnusnýho prudícího Danyho bráchu z filmu Rafťáci. No jo, doktorka našim někdy když jsem byla hodně malá potvrdila, že trpím zvýšenou hyperaktivitou. Jo trošku ujetý, ale můžu já za to? Ne. Ve škole jsem se učila dobře, vlastně byste to a mě asi ani nepoznali. Horší to bylo s chováním. Na učitele jsem si bez zábran otvírala hubu (promiňte, slovo pusa nebo tlama je asi jemnější ale vubec se tam nehodí..) a vlastně to dělám doteď.

Prostě mám problém s chováním, na lidi co mám ráda jsem hodná a všichni kamarádi a známí mě maj rádi, ale jak mi někdo řekne něco co mě opravdu hodně naštve tak se neznám. Teda, neni to tak hrozný.Prostě jsem jen schopná říct učitelce do očí co si myslím a vysmát se jí. Nepřiznávám se k tomu ráda, to si nemyslete. Vlastně je to asi poprvé co se nad tím zamýšlím a někomu otevřeně přiznávám, že mám opravdu problém. Ale teď k tomu gymplu. Když jsem šla první den do nové školy, té vznešené oranžové velké budovy, nikoho jsem tam neznala. U vchodu jsem si našla seznam lidí z mojí třídy a pár jmen se mi zdálo povědomých. S vytřeštěnýma očima jsem koukala na plánek školy a byla si jistá, že se v téhle obravdu obrovské budově nikdy nevyznám. Našla jsem si svoji třídu, která se nacházela v prvním patře a vyšlapala schody. Ráno jsem ani moc nepřemýšlela, co si vezmu na sebe. Podle fotek z prvního dne zjišťuju, že jsem na sobě měla úzké černí trubky, zelené tričko,kšandy a černou mikinu z Kenvela..Když tak přemýšlím, už hodně dlouho jsem ji na sobě neměla..Kde vlastně je? Budu ji muset pohledat..Měla jsem ji ráda..Tohle bylo moje období My Chemical Romance. Jako totální blázen to týhe neemo skupiny jsem měla v uších takový ty náušnice co vypadaj jako černý knoflíčky a oči jsem měla podmalovaný ečrnou tužkou. Kolem rukou omotané provázky kůže a černý vlasy dlouhý pod ramena zčesaný do čela. No, nebylo to špatný..Prostě jiný než teď. Vkročila jsem do třídy, připravená na opovrhující pohledy ostatních, kteří jak jsem očekávala budou mít na sobě šatičky nebo v případě kluků snad i kvádro. Ale omyl. Lidí tam byla asi polovina. Skupinka musím říct hezkých kluků seděla (jak jinak) s mobilama na dvou z lavic a prohlížela si kdoví co. Momentálně odtrohli oči od displeje a koukali na mě. Na sobě měli většinou otrhaný džíny a obyčejný trička, semtam košili, ale slušňáci se jim rozhodně říkat nedalo. Usmála jsem se na ně a oni mi úsměv oplatili. ,,Vojta", představil se mi můj budoucí nejlepší kamarád, bez kterého by to teď prostě nešlo. ,,Adriana", řekla jsem a podala mu ruku. Postupně jsme se představili všichni a jak se na budoucí třídu a skvělej kolektiv sluší, vyměnili jsme si telefonní čísla. K tomu ,abych si k ní sedla mě přizvala sympatická brunetka Anička, taky skvělej človíček se kterym mi společné sezení vydrželo až do teď. I když nás učitelka díky našemu chování často rozsazuje..
Přemýšlím že píšu docela blbosti, pochybuju, že to někoho bude zajímat, ale já jsem jen chtěla zavzpomínat na to jaký to bylo. Dobře si pamatuju jak jsem po prvním týdnu ve škole děkovala našim, že mě tam poslali. Bez lidí, se kterýma chodim do školy si to neumím představit. Teď, po teěch třech letech, kdy mi začal ten čtvrtý, bych opravdu neměnila. Miluju vás, moje zlatá, milovaná 4.A...Jste nejlepší..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gazdabizarr Gazdabizarr | Web | 20. září 2008 v 11:02 | Reagovat

to je pěkná fotka:)ty holky:)

2 Handle (SB) Handle (SB) | Web | 20. září 2008 v 20:16 | Reagovat

no tak vidiš. já bych ty zkoušky naschvál zkazil kdybych tam nechtěl :D ae ted si zase ráda že tam jsi tak vidiš ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama