
Prosím,přečtěte si ten článek..ať víte,jaký jsem slaboch a jak jsem pitomá...
,,Ale Šimi, sakra,vždyť mě do tý řeky zhodíš,ty seš blázen",vykřikla jsem se smíchem,když se mě můj nejlepší kamarád rozhodl pořádně zlechtat,když jsme vyrazili ven ke splavu k řece. Byli jsme spolu venku teprve dvacet minut a nálada byla rozjetá tak,že jsem se už hodnou chvíli nepřestala smát.,,Počkej,vyfotíme se spolu,na dnešek bysme měli mít zase nějakou památku",škádlil mě a vytáhl mobil s tázavým pohledem,protože moc dobře ví,že se nerada fotím.,,No tak jo",svolila jsem a začla se poslušně culit do objektivu pod kterým se černě leskl nápis 2 megapixel. ,,Tak počkej snad pojď trochu blíž ne?",vyplázl na mě jazyk,stoupl si vedle mě po pravé straně a volnou rukou mě objal kolem pasu.Najednou mi připadalo,že ho vnímám úplně jinak.Že ho zase vnímám tak,jako dřív. Tak jako jsem ho vnímala,než jsme se rozešli...
Byl pro mě všechno,když jsem se ráno probudila,vstávala jsem s úsměvem na rtech protože jsem věděla,že ho už odpoledne uvidím.A když jsem chodila večer spát, usínala jsem s úsměvem,protože jsem věděla,že mám toho nejlepšího kluka na světě.A pak?Byla jsem tak pitomá nebo proč jsem mu zahla s klukem kterej mě pobláznil když jsme se školou jeli do Chorvatska?Měla jsem to zapotřebí?Neměla.A přitom jsem věděla,že Šimona pořád miluju.Ale nechtěla jsem ti lhát.Řekla jsem ti to a rozešla se s tebou,protože jsem nesnesla tu vinu,kterou jsem cítila.Nenáviděla jsem se,kvůli tomuhle činu,kterej jsem si stále ještě neprominula..Asi proto je moje levý zápěstí v tak dezolátním stavu..Proč jsem to udělala i teď?Proč jsem to udělala asi před deseti minutama než jsem usedla k tomuto článku abych ze sebe vylila všechny ty hrozné pocity?Protože tě už zase vnímám tak jako dřív.Zase tě vidím jako toho nejlepšího kluka,kterej existuje.Tak proč jsem tě před čtyřmi měsíci dala dohromady s mojí nejlepší kamarádkou?Proč?Protože jsem si myslela,že si zasloužíš někoho lepšího,než jsem byla já.Protože jsem věděla,že s Markétou ti bude fajn.Jo měla jsem radost že jste spolu ale dneska mě moje neutuchající zoufalství dohnalo k tomu,abych udělala to, co jsem slíbila,že už nikdy neudělám.Slíbila jsem to mámě,Markétě,ségře,Danielovi,Staše,mojí psycholožce..a tobě..a proč jsem to teda udělala?Protože tě zase vnímám tak jak dřív..
,,Jééé,to je krásná fotka Adri",řekls, Šimi,když jsi zkoumal naši první dnešní fotku.Vlastně jsem nechápala proč.Fotili jsme se proti podzimnímu sluníčku,takže jsme oba měli v obličeji legrační škleb.Ale stejně ti to slušelo.,,Vypadáš tam moc hezky",řekls mi a zadíval se na mě.Nedlouho na to, co jsme se rozešli jsme se stali nerozlučnými kamarády.A já na tom nechtěla nic měnit.,,Ale...",usmála jsem se a zčervenala.,,No fakt",řekls a stále ze mě nespouštěl oči.,,Šimi, nedělej si ze mě srandu nebo shodím do tý řeky já tebe".Ta naše rozmluva mi připadala trošku moc divná na to, že jsme nejlepší kamarádi,oba s někym chodíme a vůbec.Prostě jsem docela sprostým způsobem odvedla řeč někam jinam. A tak jsme spolu byli celý den. Celý krásný den ve znamení vzájemné provokace a...flirtování?No nemůžu říct, že ses ke mně choval jako ke kamarádce..a to způsobilo,že tě zase vnímám jako dřív..a teď nevím co dělat. Došly mi nápady..snad jen.. Ten první blbej nápad,kterej způsobil,že moje levá ruka zčervenala a taky zbořil všechnu tu dlouhou práci a sílu,kterou jsem vynaložila na to,abych to už nikdy neudělala.A bylo to k ničemu..Stačilo jedno hezký odpoledne který mě shodilo na zem v okamžiku,kdy jsem neměla připravené ruce na to,abych je natáhla přes sebe a nerozbila si hubu...



Jo a